Můj příběh

Kdyby to tak táta věděl…

Bylo to už dávno, jako malá holka jsem byla hubené dítě. Táta se mě snažil vykrmit, aby se mu sousedi neposmívali, že mi nedá najíst. Od mala mi chystal pravidelně jídlo, samé lepší kousky: tmavý chleba s kvalitní šunkou a rajče ze zahrádky, tenkrát ještě poctivý jogurt, domácí vajíčka, apod. Před jídlem jsem nesměla jíst sladkosti, protože bych pak nesnědla oběd. Ale běda, po jídle už jsem zase já neměla chuť na pamlsky, a tak jsem je nejedla. Mamka vařila dobře a jednoduše. Ono to tenkrát ani jinak nešlo. V sámoškách toho moc na výběr nebylo, vše se peklo a vařilo doma ze základních surovin.

Dnes je situace jiná – v supermarketech je spousta druhů jogurtů, ale poctivý abychom lupou hledali. Pamlsků se nabízí tolik, že se ani nevyplatí doma péct – jednodušší je koupit si je. Za ta léta se toho tolik změnilo v našem stravování, že následky jsou dnes vidět téměř všude kolem nás.

To mě vedlo k hlubšímu zamyšlení a vzdělávání se v tom, jak může jídlo ovlivnit naše zdraví, vitalitu, vzhled a dokonce i náladu nebo povahu. Zjistila jsem při tom, že táta, aniž by to tušil, to dělal dobře.

Táta už tady není, ale díky jeho nevědomky vštípeným návykům z dětství, jsem si uchovala postavu stejnou jako v mládí a za to jsem mu vděčná.

Ráda se s Vámi podělím o tajemství, jak se i Vy  můžete vrátit ke své štíhlé postavě.

Na setkání s Vámi se těší  Jana Zupková